na smrt životem

Sedím sama u ohně a přemýšlím nad smyslem života.

Docela hodně by mě zajímalo, jak to má každičký člověk na světě? Všechny lidičky bych vyzpovídala a výsledky uzavřela do světového průzkumu o štěstí

A jak to mám já?

Popravdě nevím, ale cítím, že je to LÁSKA

• Láska k sobě! Poznání kdo jsem, proč tady jsem, co mám za dary a co já prostě úplně klidně nikdy nedám. Co cítím a vnímám jako vnitřní pokoj, štěstí a radost? Jak a kdy je mi prostě se sebou nejvíc fajn.
• Láska ke všemu co mi denně tzv.cvrnkne do nosu. K situacím, lidem, všem vnějším okolnostem které jsou super, normální, nic moc, nebo mě docela naštvou, ne-li dokonce ublíží. A protože mi právě tohle moc nešlo, nechala jsem si v tomto významu vytetovat nápis a vymyslela si takovou, pro mne hru. Vidět, odhadnout, nebo alespoň ve své fantazii vymyslet co je na daném člověku, nebo  situaci dobrého. Někdy je to pravda pěkná fuška a i fantazie mi dochází. U Člověka mi to jde lépe. Přemýšlím, jaký měl život, co vše mohl zažít, jaké měl startovní podmínky ? Vzpomenu si na svoje chyby a na to, že jsme všichni láskyhodní!              Kdo jsem já, abych měla právo soudit ?
• Láska ke kráse z hůry, absolutnu, duchovnu, Bohu? Vždyť je to přece tak krásně jedno :-)                              Nechat se vším obdarovat, dovolit na sebe působit, žasnout nad velikostí a přesahem nepochopitelného. Klidně s tím začít splývat a to doslova. Položit se a zhluboka dýchat.

Myslím, že láska je životaschopnou silou a je nejvíc  COOL !

Když se v lásce narodíme, naučíme ji vnímat, předat dál a nakonec s ní život i uzavřít.