na smrt životem

                   Poradila bych............ Tolikrát mě tato dvě slova stála na jazyku a přitom, kdybych je použila, mnohé bych zkazila. Nejvíce jsem se naučila mlčet u pana Jaroslava. Bydlel sám, v panelovém domě a v  konečném období jeho života se o něho přijela starat jeho dcera. Říkala mi : ,, Víte sestřičko, on můj tatínek je takový jiný, moc vám toho neřekne, ale rád poslouchá"      ,,No to bychom se na to podívala, abych ho trochu nerozmluvila?"  Musí prožívat spoustu věcí, bude rád vzpomínat a ohlížet se zpět. Alespoň by přece měl, vždyť se to má...tedy spousta lidí i já bych to tak asi prožívala. Aby si stihl vše vztahově i jinak urovnat. Taky už mám přece nějakou zkušenost? A mnoho dalších myšlenek podobného ražení moje hlavička vyplodila! 

                 Ale každodenní setkáni s panem Jaroslavem probíhalo jinak. Vždy, když jsem se ho na něco zeptala, sklonil hlavu, smutně se zadíval do země a mlčel. Když jsem povídala, švitořila, smál se a jakoby ožil. Zajímaly ho i úplné blbosti a maličkosti z mých nevšedních i všedních dní..........., jako by je se mnou znovu ještě žil............Když zemřel, chyběl mi lidsky nejvíc a já asi pochopila hlouběji rčení. Že si stejně nebudeme pamatovat o čem jsme s kým mluvili, ale jak jsme se s daným člověkem cítili.

                Nicméně druhá zkušenost pro mne k pochopení tématu, že každý prožívá a potřebuje věci jinak, byla na setkání s lidmi, kteří se také starají o umírající. Jeden lékař vyprávěl o mladé mamince, která trpěla nevyléčitelnou a vážnou nemocí plic. To, že se rozhodla mít miminko, ji přivedlo ke konci života o mnoho let dřív. Všichni zdravotníci ji chtěli udělat radost a splnit poslední přání. Dokonce už i zajistili převoz novorozeněte k ní, protože ho ještě neviděla. Jen jednoho napadlo, jít za ní a zeptat se, co by si opravdu přála? Co by nejvíce v tuto chvíli potřebovala? Chtěla zavolat své rodiče, mnohé jim říci a rozloučit se. Potom potřebovala mluvit se svým mužem, sdělit mu, že by si moc přála, aby si našel jinou ženu a maminku pro jejich dítě.

                 Její milované maminko, které ji způsobilo již tolik bolesti a ztrát................už vidět nedokázala 

                 Nikdy už nechci nikomu radit!                                                                                                        Jen se zajímat a naladit na to, jak to ten druhý prostě má!