na smrt životem

          Již jako dítě jsem pravidelně aplikovala injekční stříkačkou a jehlou vodu babičce do polštáře. Ta se pravda stále divila, proč zavání plísní ale ve mě neochvějně rostla nezkrotná touha stát se zdravotní sestrou. ( Jehlu a stříkačku jsem kradla tetičce diabetičce )

No a pak jsem zahájila svoji profesní kariéru na oddělení interním ve velkém městě, pak v Domově důchodců a opět na interně v městě menším.  Pak jsem se trochu víc zdržela na mateřské ( jsou 4 ). 

Návrat do nemocnice nebyl reálný. Manžel mi řekl, že on v tom případě jde do škodovky a děti můžeme rozprodat! A tak jsem zažila  spoustu úžasných chvil v domě s pečovatelskou službou jako pečovatelka.

A když jsem se už fakt naučila i dobře vytírat. Vyzkoušela jsem práci v terénní zdravotní  péči, posléze v hospicové. V současnosti okupuji ARO. 

 A tak jsem přeplněna zážitky se seniory,  méně i více nemocnými, umírajícími. Rodinami, kteří se k této těžké situaci stavěli různě, ale vždycky to bylo správně, protože toto nelze soudit a sám člověk nikdy neví, jak by reagoval. Každopádně víc jsem se od nich naučila.

A moc mě baví se zdravotnickou mlčenlivostí o všem psát. 

   Vaše Peťula ( tak mi říkají sestry a já to mám ráda )